Reklama
 
Blog | Jiří L. Černý

Jmenuje profesorem vs. Může jmenovat profesorem

Právnický pohled na mediálně hojně rozšířený spor posledních dní, zda Miloš Zeman může odmítnout jmenovat profesorem Martina C. Putnu

Můj snad již poslední komentář k sporu, zda prezident může nebo musí jmenovat navrženého kandidáta profesorem.
Myslím, že nejlepší otázka, která jasně vyloží slovo „jmenuje“ zní: „Jmenuje nebo může jmenovat?“ Vzhledem k užití slova v příslušném zákoně, tak četném užití v Ústavě (zák. č. 1/1993 Sb.) je podle mého nutno užít jazykový výklad toliko s ohledem na význam českého chápání funkce prezidenta republiky, jakožto funkce slavnostní, ceremoniální, a více či méně -u současného pana prezidenta Ing. Zemana spíše méně- jako funkce pro osobnost s autoritou morální. Užití slov „jmenuje“, namísto „musí jmenovat“ pak nutno chápat spíše s ohledem na tradici vznosnějšího jazyka v Ústavách (s velkým písmenem!) a snahu neukládat prezidentovi -tedy jak jsem již uvedl osobě, jež by měla disponovat morální autoritou- explicitně příkaz. 
Závěrem tedy: Myslím, že jmenování příslušného kandidáta profesorem by mohl odmítnout pouze v pochybnostech o legálním, méně již legitimním, postupu vědecké rady v habilitačním procesu. Tato možnost v určité situaci nejmenovat ospravedlňuje nutnost existence jakéhosi „morálního přezkumu“ prezidentem republiky. Netvrdím tedy, že je -jak se často uvádí- „automatickým podepisovačem,“ ale shrnul bych to takto: nejsou-li pochybnosti o procesu jmenování, pak prezident jmenuje, nikoliv může jmenovat. Čili jmenuje. Čili musí jmenovat.

Reklama