Jmenuje profesorem vs. Může jmenovat profesorem

Můj snad již poslední komentář k sporu, zda prezident může nebo musí jmenovat navrženého kandidáta profesorem.
Myslím, že nejlepší otázka, která jasně vyloží slovo „jmenuje“ zní: „Jmenuje nebo může jmenovat?“ Vzhledem k užití slova v příslušném zákoně, tak četném užití v Ústavě (zák. č. 1/1993 Sb.) je podle mého nutno užít jazykový výklad toliko s ohledem na význam českého chápání funkce prezidenta republiky, jakožto funkce slavnostní, ceremoniální, a více či méně -u současného pana prezidenta Ing. Zemana spíše méně- jako funkce pro osobnost s autoritou morální. Užití slov „jmenuje“, namísto „musí jmenovat“ pak nutno chápat spíše s ohledem na tradici vznosnějšího jazyka v Ústavách (s velkým písmenem!) a snahu neukládat prezidentovi -tedy jak jsem již uvedl osobě, jež by měla disponovat morální autoritou- explicitně příkaz. 
Závěrem tedy: Myslím, že jmenování příslušného kandidáta profesorem by mohl odmítnout pouze v pochybnostech o legálním, méně již legitimním, postupu vědecké rady v habilitačním procesu. Tato možnost v určité situaci nejmenovat ospravedlňuje nutnost existence jakéhosi „morálního přezkumu“ prezidentem republiky. Netvrdím tedy, že je -jak se často uvádí- „automatickým podepisovačem,“ ale shrnul bych to takto: nejsou-li pochybnosti o procesu jmenování, pak prezident jmenuje, nikoliv může jmenovat. Čili jmenuje. Čili musí jmenovat.